Sentouki

Kapitola šestá --- Půjdeme na rámen?

Vzpomínkový díl

"Není mrtvý..."

Ne, nemůže být mrtvý... ujišťovala se růžovláska v duchu. Po tom všem... Vždyť tolikrát málem umřel, proč by to mělo být dnes doopravdy? Ale... co když je? Sakura rychle takové myšlenky zahnala. Zelená koule v jejích dlaních zářila pořád stejně usilovně, možná ještě víc, i když růžovláska neměla už skoro žádnou čakru. 

"Sakuro..." řekl pomalu Nikko. "Už to nemá cenu. Už mu nebije srdce..." Dívka mlčela, po tvářích jí stékaly slzy a rty se jí třásly potlačovanými vzlyky. Léčitelská koule v jejích rukou zablikala, ale vydržela. 

Naruto... Co by se stalo, kdyby se ostatní dozvěděli, že jsi mrtvý? Hlavou jí prolétly smutné tváře nejdříve Hinaty a Kiby, potom jejich ostatních přátel. Tsunadiny hnědé oči zarmoucené smutkem, že znovu ztratila někoho blízkého, Shizunina šokovaná tvář zmáčená slzami, Kakashi, Iruka a Gaara. Spousta dalších lidí, kteří Naruta znali a měli ho rádi. V jejich životě by tvoje ztráta zanechala obrovskou díru... A co bych bez tebe dělala já? 

Zní to jako klišé... řekla uvnitř její hlavy smutně vnitřní Sakura. Zní úplně jinak, než jindy. Jako... by se už vzdávala... pomyslela si Sakura. Ne... Nenechám ho umřít!

Nikko nevěděl, kolik času uplynulo, najednou ale Sakuřina léčitelská koule pohasla a ona se sesula. 

"Sakuro!" vyhrkl tmavovlásek a zachytil ji těsně nad zemí. Ztratila vědomí, ale dýchala a vypadala celkem v pořádku. Opatrně ji položil na zem a potom si všiml, že Jinchuurikiho hruď se začíná pohybovat. Naruto pomalu otevřel oči a sípavě se nadechl. Potom oči znovu zavřel. 

"Ty žiješ!" vykřikl zmateně a zároveň radostně Nikko. 

"Sakura-chan..." zašeptal neslyšně Naruto a znovu otevřel oči.

Tmavovlásek ho však, díky svým netopýřím schopnostem, slyšel. "Je v pořádku. Sice hodně unavená, ale v pořádku." 

"To je dobře..."

"Asi nemůžeš chodit že ne?"

"Jsem v pohodě, můžu chodit..." protestoval slabým hlasem Naruto a pokusil se nemotorně posadit. Bezúspěšně. 

Nikko protočil oči. "Ne, nemůžeš." Vtom k nim doběhl zbytek skupiny. 

"Jsou v pořádku?" vykřikla ihned Hinata a klekla si k nim. Nikko bezhlasně přikývl. 

"Hinato, drž se od něho dál! Co jsi jim udělal?!" Kiba se zastavil na místě a probodával jejich bývalého nepřítele zlostným pohledem. 

"Kiba-kun..." řekla varovně Hinata. 

"To si myslíš, že když tě najdeme a oba dva jsou v bezvědomí, budeme ti věřit a z ničeho tě neobviňovat?" křičel dál. Nikko jen klečel se sklopenou hlavou a tmavé vlasy mu padaly do tváře. Nevěděl, co říct, aby je přesvědčil.

Najednou se Naruto pomalu zvedl do sedu. Trochu se mu zatočila hlava, ale nevěnoval tomu pozornost. Upřel své modré oči na Kibu. "On není nepřítel, snažil se nám pomoct. Tohle udělal jeho bratr." Nespouštěl z Kiby oči, a ani na chvilku se neohlédl na Nikka. 

Nikko to rozhodně nečekal a vyjeveně zvedl hlavu. 

"Naruto-kun-"

"Co když tě nějak omámil? Nemůžeme vědět, jestli mluvíš pravdu!" přerušil Inuzuka tmavovlásku.

Akamaru najednou zaštěkal, doběhl k Narutovi, očichal ho, a vzápětí mu olízl celou tvář. Potom očichal i Nikka a zaštěkal na Kibu, že je včechno v pořádku. 

"Akamaru...?" pronesl dotyčný, jako by nemohl uvěřit, že ho jeho nejlepší přítel zradil. 

"Kiba-kun, musíme je přenést do nemocnice," připomněla mu Hinata a on zamrkal, jako by se právě probral z transu. Přešel k nim, ale na Nikka zasyčel: "Nemysli si, že ti věřim..." 

Naruto zvedl starostlivý pohled od Sakury a hned se nabídl, že jí ponese. Téměř okamžitě mu v tom zabránily tři hlasy plné nesouhlasu. Naruto potřeboval podporu při chození, pořád byl ještě moc slabý. Měli štěstí, že nebyli moc daleko od vesnice. 

* * *

Kde to jsem? Proč tu jsem? Posadila jsem se a zamžourala, celé tělo mě bolelo. Nacházela jsem se v bílém pokoji s několika kusy světlého nábytku. Po chvilce mi došlo, že jsem v nemocnici. Sesedla jsem z postele a okamžitě se chytla nočního stolku, podlamovaly se mi nohy. Naštěstí jsem byla blízko dveří a tak jsem jako oporu použila kliku a s její pomocí vyklouzla na chodbu. Zavřela jsem dveře a za cíl si dala najít záchodky. Samozřejmě, zapomněla jsem, že nemůžu stát, takže po prvním pokusu ujít krok jsem se málem naplácla na zem, kdyby mě nezachytily něčí ruce.

Ještě než jsem mu pohlédla do tváře, vhrkly mi slzy do očí. Pomalu jsem zvedla hlavu a podívala se do jeho rozzářeného obličeje a nebesky modrých kukadel, načež se neovladatelně rozbrečela. Naruto mě zvedl a odnesl na pokoj, kde mě posadil na postel a objal. Nic neříkal, a za to jsem byla ráda. Doopravdy jsem se snažila přestat plakat, ale nedokázala jsem to. 

Po době, kdy mi přišlo, že jsem mu musela rozmočit bundu, jsem se konečně trochu uklidnila. Pustil mě a zahleděl se mi očí, já pohled se vzlyknutím opětovala. 

"Víš Sakura-chan..." začal pomalu. "Zachránilas mi život. Doopravdy." Jeho oči byly vážné. "Nikko mi řekl, jak to bylo. Že jsi mě léčila, dokud jsi neztratila vědomí." Sklopil pohled a trochu se usmál, vzápětí se ale zamračil. "Zahazovat svůj život jenom kvůli mě... Co tě to napadlo?" 

"Naruto, já..." Měla jsem co dělat, abych se znovu nerozbrečela.

"Promiň. Chtěl jsem, abys věděla, že jsem tě slyšel." 

Nechápavě jsem se na něj podívala. Potom jsem pochopila, o čem mluví, a trochu se začervenala. 

"Jak jsi na tom? Vyléčil tě Kyuubi?" vyhrkla jsem najednou.

"Sakura-chan."

"...Jo?"

"No, přes noc mě sice Kurama dovyléčil, ale už nebylo skoro co. Ty jsi byla v horším stavu."

V horším stavu? Jak to myslí? Rozhořčeně jsem se na něj podívala. "Asi si nepamatuješ, co ti ten chlap udělal. Ale bylo to  mnohem horší, než že jsem já ztratila trochu čakry."

"Trochu?" opakoval Naruto a zahleděl se mi do očí. "Kdyby jsi mě léčila ještě chvilku... umřela bys..." Neunikl mi ten bolestivý výraz v jeho očích. Na akademie nás učili, jak se používá čakra. A taky to, že když ninja vyčerpá všechnu svoji čakru, zemře. 

"Kde jsou ostatní?" špitla jsem.

"U mamky Manza. Všichni jsem tam spali, kromě tebe." Trochu jsem se zastyděla a Naruto si povzdychl. "Sakura-chan, říkal jsem ti, že jsi na tom byla z nás nejhůř. Až se vrátíme, dáme si spolu rámen?"

Usmála jsem se. Typický Naruto. "Možná."

"Mimochodem, kam ses to chtěla dostat, když jsi se předtím plížila po chodbě?"

Začervenala jsem se a kradmo na něj pohlédla. Hned potom jsem zalapala po dechu. On to věděl a zeptal se mě schválně! To mu neprojde!

Následně mu s plesknutím přistál na obličeji polštář. Sundal si ho a zazubil se. "Takže... půjdeš se mnou na ten rámen?" zeptal se znovu a nepřestával se zubit.

Usmála jsem se. Baka...

Ahoj lidi

Omlouvám se, už zase jsem vydala nový díl skoro po měsíci... Ale měla jsem to na papíře skoro celý napsaný už asi před třema tejdnama, a už jsem to skoro napsala na estranky, jenže potom začala škola a já neměla čas ani chuť to dodělat... Asi před týdnem jsem dopsala celý díl na papír a kousek i na internet, ale to bylo asi dva dny před tím, než jsem jela do Anglie. Myslela jsem si, že to stihnu dopsat, ale nestihla. A tak jsem to dopsala den po tom, co jsme se vrátili z Velké Británie, ale úplně dopsala až za další dva dny - teď. :)

Jéj, zase se omlouvám, za ten dlouhej proslov... Pokusím se napsat další díl za ne tak dlouho, ale na papír jsem to psala především venku, a teď je tam skoro pořád hnusně a mokro...

Ale pokud by jste sem napsali nějaký komentář na povzbuzení, bylo by to vážně super, jsem hrozně unavená a nemám daleko k tomu, abych začala vypisovat svoje depky...

No nic, nebudu vás zatěžovat Taky napište nějakou povídku, je to super!

Odkaz na předchozí díl: Hvězda